Tuberkulóza je infekční onemocnění, jehož původcem jsou bakterie komplexu Mycobacterium tuberculosis. Postihuje zejména plíce a v současnosti ji mezi infekčními zabijáky řadíme celosvětově na druhé místo hned za HIV, přestože funkční léčbu či očkování máme k dispozici již přes půl století.
Tato konvenční léčba, založená na několikaměsíčním podávání koktejlu antibiotik, je velice obtížná díky faktu, že se mykobakterie v lidském těle ukrývají v makrofázích, buňkách našeho imunitního systému, ve kterých jsou schopny se dále množit a unikat dosahu podávaných léčiv. To spolu s nespolupracujícími pacienty, kteří často nejsou důslední v užívání předepsaných léčiv, vede k selekci rezistentních kmenů a mrazivé statistice – přibližně třetina světové populace je nakažena původcem tuberkulózy a každé tři minuty zemře na tuberkulózu jeden člověk.
Relativně novým a velice slibným přístupem je využití nanomedicíny. Ta umožňuje zacílit a dopravit účinné léčivo přímo do makrofágů, místa perzistence mykobakterií. Na Ústavu makromolekulární chemie AV ČR se tak v tomto kontextu věnujeme studiu možností polymerních nanočástic, které by byly schopné zvýšit účinnost léčby konvenčními antituberkulotiky.
Ukazuje se, že námi popsaná formulace, založená na biokompatibilním a biodegradovatelném polymeru, je schopná cílit antituberkulotikum rifampicin do makrofágů, ve kterých je léčivo uvolněno po enzymatické degradaci polymerní matrice. Ve spolupráci s Odborem biologické ochrany při Vojenském zdravotním ústavu byla tato formulace otestována na myším modelu tuberkulózy s jasným výsledkem. Nanoformulace nesoucí rifampicin jsou v léčbě tuberkulózní infekce výrazně účinnější v porovnání s volnou formou léčiva. Biodegradabilita tohoto polymerního materiálu navíc zaručuje, že nosič léčiva v těle pacienta delší dobu nesetrvává, ale je po částečné degradaci vyloučen.
Autor : Jiří Trousil